5. den

Dnešek strávíme ještě v BK. Večer vyrážíme do Chiang Maie, tedy na sever do hor. Výlet do Ayutthay se přesouvá, co kdybychom se někde zasekli a nestihli to zpět. Dnes 5.5. je Den korunovace. Město je vyzdobené a vstup do Královského paláce má být zdarma. Nelitujeme těch 200b na osobu co jsme dali předevčírem protože zde dneska není k hnutí. Od tuk-tukáře zjišťujeme, že "ceremony" bude až ve dvě odpoledne. Vydáváme se tedy do Wat Pho, kam jsme před tím nedošli. Zapomněla jsem si vzít ponožky a tak u stánku kupuji 100% umělotinu, ale lepší než si brát na sebe erární oblečky u vstupu do paláce. Je nejhorší dusno za celých 5 dní co tu jsme. U Ležícího Buddhy začalo "pršet", úplný liják. Žádný rozruch, spadlo jen pár kapek. V areálu je spousta zlatě porcelánových věžiček a škola masáže.

Dozvídáme se, že ten velký obřad, co začíná ve dvě má být pouze pro královu rodinu a v uzavřeném wátu... Jediným bonusem naší opětné návštěvy královského paláce byl pouze dnes otevřený Golden Temple. Martin potřebuje něco dodělat v práci, a tak míříme do naší kavárny s internetem zdarma (u Green House vedle Khaosan Road). Za hoďku je hotovo a můžeme jít dál. V 7/11 kupujeme chipsy a buráky. Máme na ně strašnou chuť asi jsme se v tom horku "odsolili". Pijeme kakao, cpeme se oříškama a křupkama a připadáme si na té lavičce jako 2 bezdomovci, akorát bez toho krabicového vína. V našem Orchid GH si dáváme poslední shake před cestou, vyzvedáváme krosnu a vyrážíme s 4 hodinovou rezervou na nádraží směr Mo Chit. Taxík nás s naší těžkou bagáží místo 5 minut za 3 rohy na mapě (a to jsme si tam odpoledne radši došli) vezl někam dopr... Po 15 minutách jízdy někam do pryč přes několik mostů bylo jasné, že jedeme někam jinam, vztekle prásknu dveřmi! Chtěli jsme si jenom ušetřit pár kroků a zase to takhle dopadlo!

Jdeme někam, netušíme, kde jsme samozřejmě. U benzínky proběhne asi metrový černý ještěr, pobíhám po shellce, hledám nevěřícně plaza a bavím tím tankující Thajce. Najednou narazíme na autobusovou zastávku (stojan) a jaké překvapení dokonce tudy jezdí i naše 3, na kterou jsme šli. Po 30 minutách jsme již dost nervní protože ani v protisměru žádná trojka nejela. Nakonec jsme se dočkali. Nádraží Chatuchak je plné místních, žádný turista. Sedátka jsou všechna obsazená tak usedáme jako většina kolem na zem. Cpeme se rýží, kuřecími křídly a kousky masa na špejli, což jsme koupili před chvilkou v nádražní tržnici. Doufáme, že nás to v autobuse na dlouhé trase nerozhodí. Nerozhodilo. V deset přesně klimatizovaný bus vyráží směr Chiang Mai, 10ti hodinová jízda je před námi a máme se na co těšit.