Budím se v jednu v noci, zjišťuji, že už naskočil signál. Po dvou dnech jsem už začínala mít obavy, že mám po telefonu. Rychle píšu domů, už měli strach, že se takhle dlouho neozýváme. Ráno balíme a důkladně všechny věci kontrolujeme. Padáme z hotelu, loučíme se, byli tak milí. Kupujeme poslední nudle, jsme u našeho oblíbeného stánku a zase první, nemá ještě ani nakrájenou zeleninu tak ji strouhá přímo na pánev. Na zastávce čekáme asi 25 minut, ani A2 ani 29 ani 513, nakonec nás nějaký studentík posílá za roh. Na jiné zastávce zase čekáme, a přitom jsme tu A2 tady jezdit viděli, že by to bylo za jiným rohem? Prý 59 jede na letiště. Nasedáme, platíme 22b na osobu a vyrážíme. Je 10.00, letí nám to "až" ve 12.40. V jedenáct jsme pořád v tom stejném autobusu někde v BK. Pro změnu Martínek teď moc nemluví a když tak to stojí za to. Stačí, že se mě ptá kolik je hodin, a že to asi nestihneme, a jestli nepřesedneme na taxíka. Vlastně by to asi nebylo úplně od věci! V autobuse zřejmě nikdo kolem nerozuměl anglicky až se najednou přitočila starší paní s perfektní angličtinou, že to bude OK a že řidič ví v kolik nám to jako letí. V 11.31 vybíháme z autobusu, běžíme ještě dost dlouho. U check-inu nám slečna oznamuje, že je posledních 5 volných míst. Vypadá to, že jsme to stihli. Na palubě zjišťujeme, že máme sedadla asi 30 řad od sebe, hlavně že jsme v letadle! Jsme dost rádi, že nemusíme čekat a hlavně platit novou zpáteční letenku. To by zamrzelo a hlavně by se to špatně vysvětlovalo. Nějak jsme tu časovou rezervu špatně vypočetli.
Jsme v letadle a vracíme se domů. Bylo to úžasné. Viděli a zažili jsme toho opravdu hodně, nenudili jsme se. Hezky jsme si to užili, takže svatební cesta stála opravdu za to!
Žádné komentáře:
Okomentovat