4. den

Protože jsme se včera poměrně málo činili, musíme (samozřejmě že nic nemusíme), musíme to dneska všechno dohnat. Před osmou jdeme na snídani a podle Martínkem nastudovaného plánu vyrážíme do města. Na zastávce, kde má být Eiffelovka, po ní ale není ani památky a to kroutíme hlavami jak o život. Jdeme za davem a najednou o jeden krok dál se jako zázrakem objevuje. Je 9:20 a množství lidí v několika ohromných frontách nás děsí. Ta nejvzdálenější fronta je naše, tam je lidí o poznání méně, hezky pěšky do 2. patra a pak za odměnu výtahem až nahoru. Přestože nás světelný billboard informuje, že pokladna je až ve druhém patře, už dole platíme 4 a 3 eura. Výstup je naprosto v pohodě, lidé na ulici pod námi jsou stále menší a menší. U výtahu je zase fronta tak na 25 minut, ovšem když jsem u cíle tak nás pán posílá k nějaké pokladně (stejně tak činí u každého třetího návštěvníka). Za další 3 eura jedeme až na vrchol, dolů už jedeme zadarmo... Je slušné počasí, čas od času vysvitne sluníčko, trochu ale fouká vítr. Potkáváme tady poprvé nějaké 2 páry Čechů.... hmm. Dále pokračujeme do Versailles. První neděli v měsíci je vstup zdarma. Stojíme hodinovou frontu (postupně projdeme 5-ti řadým hadem). Lůďa XIV. si uměl užívat. Je tu dost lidí, ale místa je taky dost. Zahrady jsou i podzim krásné a upravené. Na vláček ani vozítko nemáme chuť a vracíme se do centra. Vystupujeme u Invalidovny, fotíme rovněž jenom z dálky. Protože jsem už musela třikrát podlézat turniketem v metru, reklamuji u slečny jízdenku. Martínek furt prochází bez problémů a mě je vystaven duplikát (asi jsem tu kartičku moc ošoupala) a zase můžu vesele "kompostovat" lístek (composter le billet = štípnou si lístek).

Další výstup z metra je o 2 zastávky dále a to u katedrály Notre Dame. Quasimodi tu není, za to fronta ano, sice ne moc vražedná, ale ani jednomu z nás se už nechce nikde a na nic čekat. Do hotelu se vracíme skoro z konečné naší oranžové pětky. U Číňana bereme tentokrát s sebou mnoho balíčků, závitků, omáček a masa. Na hodinu usínáme. V sedm jsme zase u "Madlenky". Úplně náhodou jsme stihli i mši, teda spíš zase ty varhany, zpěv nic moc, a tak záhy prcháme. Ty varhany mě ale berou! Hořčicový krám je zavřený. Až zítra v 10 to snad sem stihneme. Většina krámů je v tuhle hodinu večerní a hlavně v neděli zavřená, aspoň ušetříme. Ruské kolo u Louvru se naštěstí točí. Je to super, sice trochu zima, ale hřeje nás mládí a tak.... Točíme se jak o život, snad nevytočíme závit a měníme strany točení. Za kolem u východu mají vafle, ale vítězí churros, ty jsem měla naposledy ani nevím kdy... Paní nám dává 1 navíc, tedy 6, ještě že tak, asi bychom se o toho posledního lichého poprali. V pytlíku nám zůstává asi půl kila cukru... Jdeme zpět nahoru od kola směrem k Vítěznému oblouku. Naštěstí alespoň Yves Rocher má jako jeden z mála otevřeno. Kupuji si tam i "kabelku" a zbytek večera jsem za "dámu". Akorát ten igelito-šusťák po mé "spešl" membránové bundě trochu klouže... Posledním bodem dnešního večera je Pigalle, ulice kde mají být lehké děvy a je tu i Moulin Rouge, ten se točí a svítí. Žádné děvky ovšem nenacházíme... jaká škoda... Večer balíme, zbytky nechám až na ráno. Jsme zničení a jdeme kolem půlnoci spát.