Rusko 2009

vydali jsme se do Ruska

Thajsko 2006 (květen)

Do Thajska jsme se vydali v květnu 2006 na svatební cestu. Jenom s letenkami v ruce, pojištěním, očkováním proti břišnímu tyfu a hlavně objemným průvodcem Lonely Planet. Země to je bezpečná, úchvatná, lidé milí a přátelští. Vřele doporučujeme jet na vlastní pěst.

GALERIE - fotky Thajsko 2006

GALERIE

1. den

Odlétáme 30.4.2006 z Mnichova. Je to o něco levnější než z Prahy (Praha- pořádné letištní poplatky jak v Bukurešti nebo Helsinkách), v den který jsme chtěli (z Prahy vyprodáno) a jako bonus neuslyšíme v letadle naši mateřštinu. Na letiště a záchytné parkoviště dorážíme s patřičným 3 hodinovým předstihem. Let byl v pohodě a usnula jsem už během večeře, celou noc jsem prospala na rozdíl od novomanžela, který se prý pořad vrtěl a skoro oka nezamhouřil. Na letišti v Bangkoku (dále jen BK) jsme se vydali směr "VISA ON ARRIVAL", dle informací z intrernetu je zařizování víz až na místě levnější (600 bahtů, kurz v roce 2006 byl asi 100Kč=70 bahtů) a hlavně bez problémů. Realita byla ovšem jiná. Víza byla dražší (1000 bahtů na osobu) a hlavně nás to stálo 3 hodiny čekání na letišti mezi hromadou o hlavu menších Indů, kteří se neustále snažili drze předbíhat. Takže vřele nedoporučujeme, hezky vyběhat doma.

Po opuštění letištní haly nás venku čekal teplotní a vlhkostní šok. Letištní autobus A2, který jezdí snad každých 30 minut nás hodil BK zácpou na Khaosan Road, trvalo to asi hodinu. Přestože jsem jako u vytržení kus cesty jsem zase prospala, ostudné... Znaveni cestou, vedrem a zatíženi bagáží hledáme ubytování. Dle mé vize bez teplé vody a bez klimatizace, dle manžela s teplou vodou a s klimatizací... No uvidíme. První guest house (dále jen GH) nabízí mojí skromnou alternativu za 280b, ovšem bylo zamítnuto protistranou. Khaosan Palace má volný pouze pokoj s oddělenými postelemi, teplou vodou, klimatizací, ale za 800b! Jdeme dál. Třetí GH je také nad 600b. Vracíme se tedy zpět do prvního - tedy Mama GH. Podle rad z internetu "nejdřív vidět, potom platit", kontrolujeme a zůstáváme. Jedná se o pokoj - malá místnost, 2 postele, 1 svítidlo u stropu, 1 lucerna mezi postelemi (kupodivu ne červená)... toť vše. Málem bych zapomněla na "okno" vedoucí do společné nudlovité chodby. Okno mělo krásné vertikální kovové žaluzie, místa skla. Už chápu jak někomu může svítit celou noc do očí zářivka z chodby (jak jsem se dočetla z jednoho cestopisu, asi spal v něčem podobném jako my...). V tu chvíli nám to přišlo jako spása, zbavili jsme se těžkých zavazadel a mohli jsme do centra dění.

Vyrážíme do města. Za večer dáváme dvoje smažené nudle, 1 závitek, nějaké pitivo a ovocný shake v restauraci. S tuk-tukářem usmlouváme cenu za svezení ke královskému paláci ze 200b na 100b, zpátky se bez smlouvání dostáváme za 50b... Místní "Karel Gott" má hudební show na něčem co v noci vypadá jako obří vietnamské tržiště a ve dne jako Letenská pláň. Narážíme na stánek s hmyzem - 10cm švábi a 15cm smažené kobylky, kdo by odolal. Jak se později dozvídáme Thajci hmyz moc nejedí a je to spíš atrakce pro turisty. V 7/11 ("american style" krámek skoro na každém rohu s chlazeným pitím, chipsama, drogistickým zbožím,... jo a taky dobré místo na rozměňování....) kupujeme zásoby chlazené minerálky na noc, taky nezbytné kakao a nějaké sušenky. Na tom litru kakaa jsem se stala úplně závislá a i v tom šíleném vedru mi přišlo výborné... Zpátky v GH jsme využili společných sprch na patře, nikde nikdo naštěstí. Nakonec i ta studená voda byla i pro mého teplomila přežitelná. Horko je v noci stejné jako přes den, větrák se točí na max, znaveni naštěstí rychle usínáme. Ráno se budím už v 6, skoro jako doma do školy. Je velmi příjemně, teplo akorát, ani dusno není. Ulice se velmi pomalu probouzí, všichni ještě spí po bouřlivé noci.

P.S. Ráno jsem se při čistění zubů potkala s nějakým taky turistou. Na WC kolem mě přeběhla po stěně ještěrka, šíleně jsem se jí lekla. Jsou všude.

2. den

Dneska jsme měli v plánu královský palác a okolí. Ke snídani jsme si dali, co jiného než nudle na ulici a ovoce (ananas a papáju) a usadili jsme se na nějakém náměstíčku. Potom jsme se vydali k nějakému wátu, který byl hned za rohem. Kolem se všude potulují zajímavě vybarvené kočičky a pejskové nejrůznějšího původu. U wátu jsme nebo spíš nás taková milá Thajka. Učitelka angličtiny na střední škole z Phuketu, která je prvně v BK, děti mají letní prázdniny, tak si udělala výlet. Dali jsme se do řeči nad jedním kotětem pod námi, měla v plánu vyrazit loďkou ke Královskému paláci tak jestli se nechceme přidat? Proč ne, stejně jsme tam dneska chtěli a ta loď zněla opravdu lákavě. Dokonce zaplatila taxíka k přístavu, my jsme zase koupili na nábřeží pití, aby se neřeklo. Během jízdy nás učila nějaké thajské fráze, psala nám ty jejich znaky.

U přístaviště byl další wát, krásný zlatý. Chtěli jsme, aby nás vyfotila, ale protože ten den byl nějaký svátek, tak nás nemohla vycvaknout natož, aby sama byla vyfocena. Loďka tu je během chvíle. Hodinová plavba je super, i když celkem pořád stejné: domečky, domácí chrámy, papájovníky, banánovníky, metrové "ještěrky". Asi v půlce cesty přistoupil asi 17ti letý, zlatem ověšený "pokladník" (jak se později ukázalo). Potom jsem se z postranního kanálu napojili do široké poměrně dost houpavé řeky (úplné moře!) a to se blížil konec... Pokladník chtěl po nás 6000b, tedy asi 8500Kč. Naštěstí jsme u sebe měli jenom 2000b, které si vzali jako "depozit". S podivem naše průvodkyně-kamarádka jela s nimi dál, přestože původně říkala, že chce stejným směrem jako my (že by s nimi byla od počátku spolčená, komu v tom taxíku asi tedy dvakrát volala...).

Po malé slovní přestřelce, nás ten parchant opravdu vykopl z lodi a poslal lodivoda s námi k bankomatu. Přeci nejsme úplně hloupí a před bankomatem jsme couvli, že si peníze vybereme v bance, když jsme vyšli ven, tak tam kupodivu na nás už nikdo nečekal. Polda z banky byl velice ochotný, ale nerozuměl anglicky. Nějaciílidé v bance nám pomohli policajtovi vysvětlit co se stalo a ten nám zavolal taxíka, který nás měl odvést do "tourist police" kanceláře. Taxík po nás žádné peníze opravdu nechtěl..., ale polda nás poslal někam jinam, slečna nevěděla co s námi dělat, tak nás nasměrovala zase někam jinam. Nakonec jsme ten mrakodrap našli, strávili jsme tam asi 2 hodiny šíleným papírováním. První jsme museli vše dopodrobna popsat a napsat do protokolu v angličtině, potom vyšetřovatel vše dopodrobna sepsal v thajštině. Vzhledem k tomu, že jsme byli letně oblečeni a oni tam měli asi 15 stupňů, tak mi byla velká zima. Poslední co nám zbývalo bylo podepsat protokol v thajštině, třeba jsme si podepsali rozsudek... No nepodepište to! Tak jsme podepsali.

Následoval výjezd se dvěma poldíkama hledat pachatele, tedy objíždět přístaviště a hledat to, kde jsme se nalodili... Měli jsme sice několik fotek wátu, kde se to stalo, ale bez šance. Alespoň jsme si během té hodiny, co nás vozili v BK v klimatizovaném voze prohlédli město! Ve 4 odpoledne jsme byli už volní, s policejním hlášení v kapse. V 7/11 jsme si nakoupili další kakao a vodu (nemá cenu si kupovat zásobu studené vody i na ráno, nepřekvapivě zteplá). V pokoji jsme vytuhli, ale ještě kolem desáté večer jsme se vrátili do centra. Dnešní noc byla lepší než předešlá. Klimatizace jede na plné pecky a koupelna na pokoji taky výborná. Orchid house GH byla dobrá volba.

P.S. Nejen, že jsme v GH Orchid zůstali, ale vrátili jsme se tam jako do osvědčeného podniku i na konci pobytu.

3. den

Dneska máme v plánu opět Grand Palace. Tentokrát volíme taxi, protože se nechceme chůzí oddělat hned na začátku. Ujímá se nás postarší průvodce a protože jsme líní listovat v brožurách, bereme ho za 400b. Při placení lístků zjišťujeme, že už máme málo peněz a ještě před vstupem měníme eura. Průvodcova thangličtina je občas trochu matoucí, ale nemusíme rozumět všemu. Odříkává to pěkně! Je to nádhera, horko nás pořádně spaluje. Loučíme se s průvodcem a upadáme do chrámového zákoutí do stínu. Pokoušíme se zprovoznit půjčenou kameru. Nakonec Martínek přišel ja na to a já se chopím stroje. (Zpátky v ČR zjišťujeme, že na moje natočené dílo se nedá moc dívat, leda že by člověk zvolil 10x pomalejší rychlost přehrávání.) Celý areál ještě jednou sami procházíme.

U východu nás uloví zase nějaký chlápek. Odkud jsme, jak jsme se k paláci dostali, kam se teď chystáme... Volá nám aktivně tuk-tuka s bílým číslem, jako že je kontrolován státem = není to lupič, neměl by stát více než 40b. Má nás zavést do Zlatého dómu, Trůnního paláce a Mansion Vinamnek. U dómu nás vysadí, nic nechce a opravdu to vypadá, že na nás počká. Stoupáme až na vrchol, turisté nikde. Výhled na placku BK stojí za to, v dálce se tyčí mrakodrapy.

Tuk-tuk na nás opravdu čeká. Mele ale něco o 10b do dalšího místa a že nemá dost benzínu. Nakonec staví před nějakým ohromným obchodem s klenoty, který jsme si ovšem neobjednali. Tvrdí nám, že pokud tam zůstaneme aspoň 7 minut, že od nich dostane na benzín zdarma. Tušíme sice zradu, ale po dohadování tam jdeme. Mrzneme v klimatizované vitríně plně blyštivých šutrů. Po 3 minutách odcházíme, nikdo se naštěstí nesnažil nás zastavit nebo nám cokoliv nutit, asi prokoukli proč tu jsme... Řidič nám, ale řekl, že to bylo moc krátké, že nic nedostane, že ještě musíme do "fashion" tak na 10 minut, jinak "no free gasoline". Je to cirkus, ale proč ne. Ruka ruku myje. Nakonec nás opravdu odvezl do Vinamneku, kde víme, že před půl hodinou zavřeli. Nevadí. Trochu se strachem počítáme kolik si tuk-tukář asi za tu 2 hodinovou okružní jízdu po BK řekne. Světe div se 10b! Provize za benzín musí stát za to.

Hned vedle Vinamneku je ZOO, ujít si jí nepřichází v úvahu! Cestou ze ZOO vidíme auto KRÁLE, jede do paláce, který je hned přes ulici. Snažíme se dostat na autobus a jdeme s místníma, mají z nás legraci, copak jsme nějaká atrakce - děti mě tahají za batoh... Tuk-tuk se pod 100b nedá ukecat, je to dálka. Nabízí nám cenu 30b, ale se zastávkou v obchodě, jsme unavení, uchození, ale přesto odmítáme. Nakonec jsme narazili na zelený autobus, který jel směr Khaosan, po 40 minutách jsme u nás asi za 4b na osobu... Ale najít ten správný autobus! Večer ještě na Kahosanu obcházíme všechny fotolaby, chceme formát 10x13 což je evidentně problém, nakonec stejně budeme ostříhat bílý rámeček. Ještě kolem 9 večer si kupujeme výlet na zítra a to na plovoucí trh Damnoen Saduak kousek od BK. Jaké je překvapení, že tam potkáváme holčinu, která se k nám připojila během naší investigativní cesty s policajty za zločinci, dělala nám "překladatelku". Jak je ten svět malý... Jdeme spát "už" o půlnoci, zítra musíme vstávat!

4. den

Ráno máme v 7 hodin sraz před cestovní kanceláří. Je příjemně, není dusno. Ulice jsou liduprázdné a všude je dokonalý pořádek, popeláři jezdí kolem 2 hodiny ranní. Ještě ve čtvrt na osm nikdo nepřijíždí a těch několik dalších čekatelů nesměřuje tam kam my. O chvíli později přijíždí náš minibus a vyrážíme na Damnoen Saduak neboli Plovoucí trh. Je to necelé 2 hodiny cesty z BK a kus cesty trávíme v zácpě. Atrakce pro turisty jak dělaná - samé suvenýry. Za 200b máme v ceně cestu minibusem, plavbu lodičkou mezi trhovci (necelá hodina) a ještě 15 minut na "rapid boat". 2 hodiny rozchodu se zdají být nekonečné a tak poslední půl hodinu sedíme u vody v altánku a hrajeme si s roční Thaječkou. Na trhu kupujeme loutku slona, podobnou jsme v nikde jinde v celém Thajsku neviděli. Mrzí nás, že jsme koupili jenom jednu, je úžasná.

Na Khaosanu vyzvedáváme hotové fotky - udělali je pěkně. Zničení vším se vracíme na pokoj, dáváme nutnou sprchu a vytuháváme do tří. Poté letíme na poštu, která je kousek. Známka na dopis do Evropy stojí 26b a 28b do USA. Z Khaosanu bereme před 7/11 autobus číslo 77 do Siamu, zdá se být dopravní špička, přesto v poloprázdném autobusu oba sedíme. V Siamu procházíme luxusním nákupním centrem - dokonce mají ve výloze Ferrari a Lamborgini (špatně by se nám převážely tak se ani neptáme na cenu). Sháníme paměť do foťáku 512MB mají za nekřesťanských 2500b!

Ze Siamu jedeme super moderním SKY-TRAINEM až na konečnou Mo Chit (čti močit). Tam trochu tápeme jak dál na autobusové nádraží. Přestože máme mapu a několik lidí se nám snažilo ukázat cestu nakonec nás stejně poslali opačným směrem. Je už pozdě a tma, blížíme se na hlavní nádraží. Aut je nespočet, turisté žádní, všude jenom místní. Konečně autobusem 115 dorážíme na autobusové nádraží, na mapě to vypadá jako kousek, ale pěšky a ve tmě bychom tam rozhodně nedošli ani netrefili. Kupujeme lístky do Chian Mai na zítra za 403b na osobu. Pokusila se nám prodat VIP třídu, ale za 1600b pro dva, cena se nám trochu nezdála takže jsme nepodlehli.

Hledáme asi půl hodiny bus zpátky na Skytrain, jdeme stejnou cestou zpátky jako jsme původně přišli, ale motáme se v kruhu, je tma. Nakonec zahneme jinam a tam už stojí autobusy. Naivně se ptáme na bus do Khaosanu (jako tím směrem, ne až tam samozřejmě) a oni že nástupiště číslo 3... a ono opravdu za 50 minut jsme z úplného okraje BK v centru u nás v Khaosanu a za úžasných 18b na osobu, taxi by stál 200b a tuk-tukem bychom to nemuseli vůbec přežít. Vyhráli jsme. Na internetu se zdržujeme déle než bylo v plánu a v jedenáct se nám už nechce na jídlo do restaurace. Na ulici dáváme oblíbené nudle a závitky. V naší ulici zase potkáváme slůně, tentokrát ho krmí více lidí najednou tak se nevěnuje jenom mě. Je úžasné! Jsou mu 2 roky a má rádo okurky. Krmím slůně okurkami.