1. den

Odlétáme 30.4.2006 z Mnichova. Je to o něco levnější než z Prahy (Praha- pořádné letištní poplatky jak v Bukurešti nebo Helsinkách), v den který jsme chtěli (z Prahy vyprodáno) a jako bonus neuslyšíme v letadle naši mateřštinu. Na letiště a záchytné parkoviště dorážíme s patřičným 3 hodinovým předstihem. Let byl v pohodě a usnula jsem už během večeře, celou noc jsem prospala na rozdíl od novomanžela, který se prý pořad vrtěl a skoro oka nezamhouřil. Na letišti v Bangkoku (dále jen BK) jsme se vydali směr "VISA ON ARRIVAL", dle informací z intrernetu je zařizování víz až na místě levnější (600 bahtů, kurz v roce 2006 byl asi 100Kč=70 bahtů) a hlavně bez problémů. Realita byla ovšem jiná. Víza byla dražší (1000 bahtů na osobu) a hlavně nás to stálo 3 hodiny čekání na letišti mezi hromadou o hlavu menších Indů, kteří se neustále snažili drze předbíhat. Takže vřele nedoporučujeme, hezky vyběhat doma.

Po opuštění letištní haly nás venku čekal teplotní a vlhkostní šok. Letištní autobus A2, který jezdí snad každých 30 minut nás hodil BK zácpou na Khaosan Road, trvalo to asi hodinu. Přestože jsem jako u vytržení kus cesty jsem zase prospala, ostudné... Znaveni cestou, vedrem a zatíženi bagáží hledáme ubytování. Dle mé vize bez teplé vody a bez klimatizace, dle manžela s teplou vodou a s klimatizací... No uvidíme. První guest house (dále jen GH) nabízí mojí skromnou alternativu za 280b, ovšem bylo zamítnuto protistranou. Khaosan Palace má volný pouze pokoj s oddělenými postelemi, teplou vodou, klimatizací, ale za 800b! Jdeme dál. Třetí GH je také nad 600b. Vracíme se tedy zpět do prvního - tedy Mama GH. Podle rad z internetu "nejdřív vidět, potom platit", kontrolujeme a zůstáváme. Jedná se o pokoj - malá místnost, 2 postele, 1 svítidlo u stropu, 1 lucerna mezi postelemi (kupodivu ne červená)... toť vše. Málem bych zapomněla na "okno" vedoucí do společné nudlovité chodby. Okno mělo krásné vertikální kovové žaluzie, místa skla. Už chápu jak někomu může svítit celou noc do očí zářivka z chodby (jak jsem se dočetla z jednoho cestopisu, asi spal v něčem podobném jako my...). V tu chvíli nám to přišlo jako spása, zbavili jsme se těžkých zavazadel a mohli jsme do centra dění.

Vyrážíme do města. Za večer dáváme dvoje smažené nudle, 1 závitek, nějaké pitivo a ovocný shake v restauraci. S tuk-tukářem usmlouváme cenu za svezení ke královskému paláci ze 200b na 100b, zpátky se bez smlouvání dostáváme za 50b... Místní "Karel Gott" má hudební show na něčem co v noci vypadá jako obří vietnamské tržiště a ve dne jako Letenská pláň. Narážíme na stánek s hmyzem - 10cm švábi a 15cm smažené kobylky, kdo by odolal. Jak se později dozvídáme Thajci hmyz moc nejedí a je to spíš atrakce pro turisty. V 7/11 ("american style" krámek skoro na každém rohu s chlazeným pitím, chipsama, drogistickým zbožím,... jo a taky dobré místo na rozměňování....) kupujeme zásoby chlazené minerálky na noc, taky nezbytné kakao a nějaké sušenky. Na tom litru kakaa jsem se stala úplně závislá a i v tom šíleném vedru mi přišlo výborné... Zpátky v GH jsme využili společných sprch na patře, nikde nikdo naštěstí. Nakonec i ta studená voda byla i pro mého teplomila přežitelná. Horko je v noci stejné jako přes den, větrák se točí na max, znaveni naštěstí rychle usínáme. Ráno se budím už v 6, skoro jako doma do školy. Je velmi příjemně, teplo akorát, ani dusno není. Ulice se velmi pomalu probouzí, všichni ještě spí po bouřlivé noci.

P.S. Ráno jsem se při čistění zubů potkala s nějakým taky turistou. Na WC kolem mě přeběhla po stěně ještěrka, šíleně jsem se jí lekla. Jsou všude.