11. den

Dneska jsme spali u celkem rušné silnice hned u pláže, ale byli jsme tak utahaní, že nám ta auta vůbec nevadila. Oblékli jsme si plavky, pečlivě jsme se namazali a vyrazili směr moře splnit bobříka odvahy. Čekalo nás ale malé překvapení, byl odliv a tak bylo moře někde v dálce. Smočili jsme si tedy aspoň kotníky v teplé vodě zkalené od člunů a lodí, kterých bylo kolem vskutku hodně. Pláže ještě v 10 hodin zely prázdnotou. Lehké děvy pospávaly po noční šichtě pod stromy, obchody se v 11 pomalu otevíraly. Snídáme v KFC, opět z bezpečnostních důvodů. Dairy Queen jsem ale neodolala a koupili jsme si medium size dokonalé smetanové zmrzliny s oříšky dle našeho výběru, jedeme napůl. Martík cestou ztratil někde čepičku a tak musíme koupit novou. V Carrefouru je jako ochranka zvláštní zjevení. Padesátník v džínách, s červeným přelivem na prořídlém porostu, zmalované oči a rudá líčka... A navíc mě nechtěl pustit s batohem dovnitř (se všemi doklady uvnitř), nakonec ustoupil chcípák jeden...

Bus nám jede hned, tedy vlastně musíme 15 minut počkat na prázdný autobus. Jede to každých 15 minut! Není to špatné. Za 2,5 hodiny jsme zpátky v BK. Řidič to bere oklikou. Kolem silnice jsou 2 metrové krtince. Je to fascinující hřbitov, asi čínský (dle vlaječek). V Mo Chitu chceme lístky do Ayutthay (za 50b na osobu). Jedeme první třídou a to jsme nic neříkali. Cesta trvá hodinu. Dle pěkného popisu v LP hledáme Tony's Place. Je to naprosto dokonalé místo, báječná atmosféra. Jídlo dole v restauraci dobré. Půjčujeme si hned naproti moprdíka za 350b zase na 24 hodin a vyrážíme do ulic. Není to automat, Martínek u chrámu trénuje jízdu. U mekáče máme při parkování malou nehodu. Martínek omylem přidal plyn, motorka vyrazila vpřed a porazila tu co tam už stála, taková krásná nová, metalízově červená. Pár ulomených plastů, nikdo nic nepoznal, vše bylo podle nich a hlavně dle majitele naprosto OK. Brr, to byl ale zážitek. Nikam na motorce už jet nechci, jsem naštvaná, nemluvím. Večeříme raději v GH.