Ráno začínáme opět výbornou snídaní, trochu jsme se opozdili a obsluha lehce nestíhá. Se spokojeně naplněnými bříšky vyrážíme do města - dnes žádné velké plány, máme třetí den a je třeba se šetřit. Kostel Madelaine s korintskými sloupy nacházíme díky jeho velikosti bez potíží. Naproti je cukrárna - sýrárna. Ve výloze mají sýry různých tvarů i barev. Dortíky zlobené lupínky plátky zlata, za 50 euro, kdo by odolal. Ale vypadaly celkem jedle. U Obelisku nás míjí ministr Kalousek s manželkou, což soudíme podle toho, že s drželi za ruce. Sice jsem chtěla potkat někoho jiného, ale aspoň něco. Svět je totiž malý. Na Motnparnassu je o víkendu trh - nejrůznější čerstvé ryby, nádherné velké krevety, opět sýry, ovoce, zelenina, čerstvé bylinky a houby. Nádhera, moje srdce plesá, ale co bychom s tím tady dělali, s prázdnou jdeme dál. Pro změnu opět odpočíváme na hřbitově, tentokrát Montparnasse, má tu odpočívat Maupassant, ale nenašli jsme ho.
U katakomb čekáme skoro hodinu ve frontě, je to opravdová hrůza, naštěstí není zima. Vždycky tam pustí tak 20 lidí a pak zase dlouho nic. Nakonec to stálo celkem za to. Marťas platil 7 euro, já studentských 3,50. Ve zkratce 1,7 km, 150 schodů dolů, 80 nahoru, dle instrukcí to není pro slabé, labilní lidi a děti. Těžko odhadnou kolik tu je asi lidí - MOC, prý milióny. V předu jsou pěkně srovnané dlouhé stehenní kosti, občas dekorativně proložené horizontální linkou z lebek, zbytek ostatních kostí tvoří výplň vzadu kam dohlédnete. Někdo si evidentně vyhrál, spíš je záhadou jak to sem dostali. Nahoře v kavárničce si Martin dává kávu, já čokokoládu a potom výborný tvarohový koláč za 2,50... Vláčkem jedeme k Lucemburské zahradě - přeci jenom na podzim není tohle konkrétní místo úplně to pravé. Přesto zahrada u Senátu je v obležení. Francouzi o víkendu se všichni vyhrnou ven. Za rohem je Pantheon, ale jenom ho fotíme. Ten už bychom nemuseli dneska přežít. Metrem na "gáru" (Gare du Nord) a na naší "bobinu" (zastávka Bobiny) už trefíme. V čínském bistru si nabíráme několik druhů závitků, taštiček, rýži a výbornou pikantní krevetovou směs. Přestože jsme ještě chtěli po večerní siestě zpátky do města (že bych chtěla jenom já?) - ven jsme se už nedokopali...
Žádné komentáře:
Okomentovat